Jejich velikost je velmi různá, od žraloka velrybího (dlouhého až 14 m, největšího ze všech žraloků) po světlouna drobného, menšího než 30 cm. Žraloci jsou nejhojnější v teplých vodách mírného pásma a tropů, obývají pobřežní pásma, otevřené oceány a dokonce vnikají i do tropických řek.
Většina druhů žraloků má tělo ve tvaru torpéda, které jim umožňuje snadno pronikat vodou, a mohutnou ocasní ploutev, která je rychle pohání vpřed. Několik druhů žijících u dna má zploštělé tělo, podobné rejnokům. Na rozdíl od ryb mají žraloci ploutve pevné a neohebné, nicméně pro kormidlování, pohánění vpřed a stabilizaci těla při plavání jsou plně účinné.
Zuby žraloků jsou uspořádány v řadách a když nějaký vypadne nebo se vylomí, nahradí jej další z následující řady, a to po celý život této paryby. Tvar zubů je různý a odpovídá potravě. Některé druhy mají dva i více typů zubů.
Žraloci nemají plynový měchýř jako ryby, ale velká, olejovitým tukem naplněná játra, která zvyšují vznášlivost žraloků a omezují klesání. Mnozí žraloci otevřeného oceánu musí soustavně plavat, aby proháněli vodu žábrami, ale jiné druhy dokážou vodu žábrami přečerpávat, i když spočívají ve vodě nehybně. Žraloci obvykle mají pět žeberních štěrbin na každé straně hlavy, ale jen několik málo druhů jich má šest nebo sedm.
Smysly lovce
Paryby mají bystré smysly, které jim pomáhají najít kořist dokonce
i když je vzdálená nebo zahrabaná v usazeninách. Žraloci vnímají i nepatrné
množství krve ve vodě, která jim proudí přes vysoce citlivé membrány v nozdrách
a máčky (druh žraloka) se podle čichu navzájem poznávají.
Všechny paryby mají soustavu pórů nazývanou
Lorenziniho ampule, které jim
umožňují vnímat slabé elektrické signály vydávané jinými živočichy.
Většina z nich má také postranní čáru, podobnou rybí, pomocí které vnímají
pohyb vody.
Paryby mají oči podobné jako savci a většina z nich má výborný zrak. Nemají
oční víčka, ale některí žraloci mají oči potažené zvláštní membránou, která
je chrání,když útočí na kořist.